Dvě tváře léta: cykly a proměny

Léto ještě nekončí

Prázdniny se překlopily do druhé poloviny, ale léto, se kterým se rozloučíme až koncem září, je ještě v plném proudu. Pro jeho druhou část jsem připravila cyklus Srdce dechem a pohybem: jógové a čchikungové minisérie a workshopy, které s létem souzní.

Přírodní cykly v našem těle

Při jeho vytváření jsem vycházela z taoistického přístupu, podle kterého jsme neoddělitelnou součástí životního prostředí. Vztahují se na nás přírodní cykly a dává smysl je následovat a zohledňovat rozdílné potřeby organismu v průběhu roku.

Dvě tváře léta

Léto si často spojujeme s odpočinkem, dovolenou a zpomalením. Ve skutečnosti je ale léto v rytmu přírody jedním z nejaktivnějších období roku: energie stoupá, vše se rozvíjí, zraje a směřuje ke svému vrcholu – stejně jako srdce, které v pohybu bije rychleji.V moderní společnosti nás léto často zastihne unavené, a proto vítáme zpomalení, které letní měsíce přinášejí – méně komunikace, volnější rytmus, dovolená.Oba tyto rytmy jsou pro nás důležité. Lekce v cyklu Srdce dechem a pohybem proto spojují obě polohy: podporují ohnivou energii, která k létu patří, a zároveň respektují naši potřebu hlubokého uvolnění a regenerace.

Srdce a letní rytmus

Na fyzické úrovni je k létu přiřazený orgánový okruh srdce. Je spojené s radostí, tvořivostí, emoční rovnováhou a jasností mysli. V pohybových, dechových a meditačních praxích budeme směřovat právě tam – k srdci a jeho rytmu.

Proměnlivost léta, proměnlivost v nás

Léto je zároveň obdobím, kdy nejsilněji pociťujeme klimatickou změnu: spalující slunce posledních let jsme si zažili jen zkraje léta, prázdniny se letos nesou v chladnějším duchu. Co především zažíváme, jsou velké a časté výkyvy teplot – a to je pro náš organismus velmi matoucí. Může se to projevit i v tom, jak proměnlivě vnímáme své vnitřní prostředí.

Záznam dne - vznikající počasí

Já se s letošními změnami vyrovnávám praxí – a také krátkými zápisky, črtami, kterými se snažím zachytit neustálou proměnu:

Pátek 1. 8. Praha

14:59 – prší vydatně. Déšť teče v proudech. Nejlepší je strávit dešťový slot ve vaně s otevřeným oknem.

16:42 – svítí slunce. Na nebi rozpitý i bachratý mraky. Vítr, nezvedá se, ale cuchá vlasy.

17:49 – slunce, vyhřívám se na zídce u řeky.

17:59 – stahují se mračna, zvedá se vítr.18:35 – doma, padne tma, rozsvěcím lampy, spouští se prudký liják.

19:13 – je po dešti, všímám si, jak se místnost prosvětila. Zhasínám.

19:42 – venku, poslední slunce se doslova opírá do domů, má sílu. To je ten slunečnej břeh Vltavy, potěšeně říkám. Na Smíchově teď už žádný slunce nenajdeš.

Propojení jako cesta ke klidu

Věřím, že propojení se s přírodou a vlastním tělem je cestou, jak najít sílu a klid pro vyrovnávání se se změnami, které na nás doléhají v každodennosti – a které spolu s celou planetou podstupujeme. Propojení s přírodou i tělem je také cestou, jak být k sobě i světu laskavější – protože posiluje naši potřebu péče, ochrany a odolnosti.

Na společné cestě

Těším se na společné léto plné objevování, růstu a sdílení radosti!