POHYB A DECH S POZORNOSTÍ
JÓGA, ČCHI-KUNG A SOMATIKA NA VLNĚ DECHU
LEKCE, SEMINÁŘE A POBYTY S ALICÍ ČERVINKOVOU
TO THE SOULS THAT SNOW
TÝDEN 6. SVĚTLO PŘICHÁZÍ
Světlo přináší zkušenost delších dnů a nese s sebou projasnění toho, co jsme v nejtmavších týdnech možná zachytili. Nenese naději ve smyslu „bude líp“. Je spíš rozpoznáním toho, co je živé a skutečné – a toho, co vzniklo z napětí, strachu nebo zvyku. Když něco uvidíme jasně, často přichází uvolnění a zjištění, že se svými stíny nemusíme bojovat. Můžeme je nasvítit a přijmout.
Celý text a somatické explorace pro účastníky/ce kurzu.
TÝDEN 5. LASKAVOST A SOUCÍTĚNÍ
Tmavé týdny jsou příležitostí se ponořit dovnitř a nahlédnout i ty části nás samotných, se kterými nejsme úplně v souladu. Laskavost k sobě není slabost, i když je tak někdy chápaná. Je to klíčový moment, ve kterém můžeme věci skutečně vidět takové, jaké jsou – a právě tím se otevírá možnost změny. Dokud se k sobě vztahujeme skrze tlak, kritiku nebo odmítání, změna se buď neděje vůbec, nebo je krátkodobá a stojí hodně sil.
Celý text a somatické explorace pro účastníky/ce kurzu.
TÝDEN 4. ODLEHČENÍ/NEULPÍVÁNÍ
Ve čtvrtém týdnu pokračujeme v tvoření vnitřního prostoru skrze praxe odlehčování a neulpívání. Učení se odstupu od vlastních myšlenek a emocí nám dává možnost je vidět jasněji. Uvědomit si, že myšlenky a emoce jsou naše, ale nejsme to my. Čím víc na některých představách nebo stavech lpíme, tím snadněji se s nimi ztotožníme. Když pouštíme věci, myšlenky nebo pocity, které nám už neslouží, ve skutečnosti hodně získáváme. Získáváme prostor pro jednání i odpočinek, pro citlivou reakci i jasné vymezení. A někdy i pro ticho, ve kterém se může objevit něco nového.
Celý text a somatické explorace pro účastníky/ce kurzu.
TÝDEN 3. PROSTOR A DECH
Po prvních dvou týdnech ztišení a ponoření se vydáme dovnitř, k vnitřnímu prostoru a k dechu. V našem těle rozlišujeme tři dýchací prostory: spodní, který sahá od pupku dolů, střední mezi bránicí a pupkem, a horní, který zahrnuje oblast od hrudní kosti až k hlavě. Nakolik tyto prostory pocítíme jako skutečně prostorné, závisí na kvalitě našeho dechu. A má to daleko širší souvislosti: „Bez vnímání prostornosti v našich orgánech a tkáních nemůžeme vnímat prostor v ostatních aspektech života.“ (Dennis Lewis)
Celý text a somatické explorace pro účastníky/ce kurzu.
TÝDEN 2. PONOŘENÍ
V tmavých týdnech roku se příroda stahuje dovnitř – a naše tělo nás zve udělat totéž. Nejde o izolaci, ale o jemné obrácení pozornosti směrem k sobě.
Rozvíjení vnímavosti nám umožňuje, aby menší množství podnětů stačilo k nasycení mysli i těla. A stáhnutí smyslů dovnitř, které v józe známe jako pratjáháru, nám zase umožní udělat víc prostoru pro vnitřní vnímání (hluboké čití, propriocepci). Symbol želvy nám připomíná, že když se stáhneme dovnitř, vzniká prostor pro klid, hloubku a regeneraci.
Celý text a somatické explorace pro účastníky/ce kurzu.
TÝDEN 1. ZTIŠENÍ
Když mluvíme o tichu, můžeme rozlišit vnější a vnitřní ticho.
Vnější ticho je to kolem nás – méně hluku, jemné zvuky, klidnější prostředí. Může to být tichá místnost, les, prázdný park, chvíle, kdy utichne doprava.
Vnitřní ticho je to, co se děje uvnitř nás – když se na chvíli utiší vnitřní komentář, přestanou se přemílat myšlenky a tělo dostane prostor „jen být“.
Obě ticha spolu souvisejí: klidnější prostředí často pomáhá mysli se ztišit a vnímat dech, tělo, vnitřní prostor.
Ticho je důležité pro nervový systém a jeho zotavení. Mozek funguje cyklicky - ve fázích úsilí a zotavení. Vnější ticho dává našemu tělu signál, že se nic neděje, můžeme na chvíli stáhnout pozornost dovnitř. Vnitřní ticho pomáhá zpomalit tep, zklidnit dech, snížit hladinu stresových hormonů a umožnit, aby se mozek „uklízel“ – v období klidu se doslova odvádí odpadní látky a nervová soustava má šanci se znovu zorganizovat.
Navíc ticho nemůžeme brát doslovně, pojem ztišení funguje lépe, V přírodě ani v těle není nikdy úplné ticho. Takže ticho nejsme schopni prožít. Jak nám ukázal hudebník a skladatel Jon Cage. Při návštěvě anechoické komory (místnost navržená tak, že pohlcuje veškery zvuk) na Harvardu v 50. letech, kam si šel poslechnout "ticho", zjistil, že neslyší ticho, ale vysoké a nízké tóny - nervový a oběhový systém. Na základě této zkušenosti napsal slavnou skladbu 4′33″, která je postavená na tom, že tam nezazní jediný očekávatelný tón hudebního nástroje, ale zato nejrůznější zvuky.
Takže když ztichne vnějšek i vnitřek, začnou se ozývat jemnější vrstvy vnímání – drobné tělesné impulsy, pocity, které v běžném režimu přehlížíme. V tom je jeho síla.
1, EXPLORACE VENKU
k této exploraci mě inspiroval akustický ekolog George Hempton, který popisuje svůj přístup k naslouchání v dokumentu He Hears Music in the Quietest Place on Earth—Can You? "Listening means taking all sounds in with equal value. so instead of listening for a sound, I simply listen for a place." Tento přístup je myslím zajímavé uplatnit kdekoliv, ale pokud nás zajímá zotavení nervového systému, bude vhodné hledat právě místa klidná, v parku, v přírodě. Dát všem zvukům stejnou důležitost, rozprostřít pozornost a nechat zvuky do těla vstupovat, naslouchat místu. I to je somatická zkušenost – nervový systém má rád prostor, ve kterém nic nemusí vyhodnocovat.
2. EXPLORACE DOVNITŘ
V této exploraci vás provedu postupným zklidněním, převedeme pozornost dovnitř a budeme naslouchat vnitřním vjemům, otevřeme pozornost a probudíme vnitřní naslouchání (propriocepci).